Dreams

16. září 2018 v 21:54 | blair. |  Articles on the topic
Slovo sen má dva významy, které se od sebe hodně liší. Může být chápáno jako něco, co bychom rádi měli, zažili nebo udělali. Na druhou stranu je to něco, o čem se nám v noci při našem spánku zdá, vlastně jsme to už zažili. Dnes bych se ráda pozastavila nad druhým případem, tedy nad pohádkami tvořené v naší mysli (v horších případech i nad nočními můrami).

Sny se mi zdají skoro každou noc, za což jsem opravdu velice vděčná. Miluji sny, miluji to, jak se každé ráno probudím, je to totiž, jako bych si prošla na nějakou chvíli jiným životem. Už nespočetkrát se mi stalo, že jsem si opravdu myslela, že se můj sen děje doopravdy. Někdy jsou tak reálné, že se těžko věří tomu, že by to nebyla skutečnost. Dokonce se mi i třikrát po sobě zdálo o té samé osobě a o tom, že mi píše nějaké zprávy. Každý sen si můžeme vysvětlit trochu jinak. Je dobré se nad nimi aspoň na chvíli zamyslet a nemávnout nad nimi rukou. Něco se nám snaží sdělit. Mohou se nás snažit varovat, na něco připravit, vystrašit nás, ale také nás dost často jen pobavit. Ale právě to je to, co se mi na snech tak líbí. Ráda sním, protože se mi dost často ukáží situace, na které bych sama ani nikdy nepomyslela. Dost často si také říkám, že si moje mysl dokáže vytvořit opravdu peprné příběhy.
 

Revival

6. června 2016 v 20:14 | blair.

Mám pocit jako bych znovu ožívala. Jako, kdybych se pomalu probouzela nebo se zrovna vylíhla ze skořápky a měla celý život před sebou. Nic jsem nezažila, vůbec nevím, co mě čeká, jsem bez minulosti.

Zajímalo by mě, jaké by to bylo znovu se narodit, ale v mém věku. Bez čehokoliv. Jakýchkoliv kontaktů, schopností nebo zájmů. Chtěla bych vědět, s jakými lidmi bych se začala bavit, čemu bych se věnovala a jaká bych byla. Je to skoro jako další život. Zajímalo by mě, zda něco takového vůbec existuje a co jsem byla nebo budu.

Momentálně se nacházím v obnovující fázi. V životě mám jizvy, které se snaží zahojit, ale jak se říká, čas je nejlepší lék. Chci se soustředit na nové věci. Je to jako svlékání ze staré kůže, které je za účelem mého posunu, vývoje, růstu. Nastal můj čas, kdy si musím jisté věci uvědomit. Snažím se dostat k sobě přes všechno to, co je uvnitř zničené na kousíčky. Tyhle kousky nechám pomalu zmizet. Nechám je jít. Už se nebudu cítit spoutaná a uvězněná. Budu volná.

Každý den se znovu a znovu probouzíme a máme šanci zažít něco úplně nového. Máme šanci začít znovu, načnout nové kapitoly našeho života, ale také jich spoustu můžeme ukončit. Naše "zrození" tedy nikdy neskončí.

Kam dál

Reklama